V sobotu 18.9. v rámci Trienále SEFO 2021 proběhla v Muzeu umění Olomouc za přítomnosti arch. Šépky diskuze o stavu přípravy stavby budovy SEFO. Za MUO vystoupil ředitel Zatloukal a kurátorka Barbora Kundračíková. Diskuzi moderovala Martina Mertová. Z celé diskuze byl pořízen záznam, který je veřejně přístupný a odkaz na něj najdete níže.
Ačkoliv pan Zatloukal prezentoval celý projekt v tom nejlepším světle, přítomná veřejnost až tak velké nadšení neprojevovala a zaznělo i několik dosti kritických připomínek a nepříjemných otázek. Protože mnoho vzletných slov zejména z úst pana Zatloukala nelze přeslechnout a jsou v hojné míře prezentována na stránkách MUO, pojďme se podívat i na některé méně pozitivní informace, které v diskuzi zazněly.
V odpovědi na dotaz ohledně finanční náročnosti stavby připustil pan Zatloukal, že plánovaný rozpočet alokovaný ministerstvem kultury nebude na realizaci stavby stačit. Očekává se navýšení nákladů v řádu velkých desítek milionů korun, přičemž cenový odhad je zatím stanoven hrubým výpočtem podle objemu stavby v metrech krychlových. Dovolím si tvrdit, že takový odhad lze provádět u staveb realizovaných tradičními postupy, nikoliv u experimentálních staveb jakou SEFO bezesporu je. Nebuďme tedy v případě realizace stavby překvapeni, že skutečné náklady budou vyšší spíše násobně.
Velká část diskuze byla věnována plánovanému způsobu provádění stavby metodou 3D tisku z vysokopevnostního betonu. Je to jistě směr moderní, který má řadu výhod spočívajících v menším množství spotřebovaného materiálu a tedy šetřící životní prostředí. Ovšem na dotaz jaké obdobné stavby byly touto metodou již ve světě postaveny, odpověděl arch. Šépka poněkud vyhýbavě. Celá technologie je ve zatím stádiu výzkumu a budovy tímto způsobem postavené jsou svojí velikostí s budovou SEFO neporovnatelné. Vzhledem k avizovanému termínu dokončení v roce 2026 bude muset výzkum a vývoj probíhat značným tempem, aby bylo možné 3D tisk pro stavbu SEFO použít.
Vystoupení kurátorky Barbory Kundračíkové se zaměřilo na filozofická východiska přípravy výstavního programu a expozic. Je však zřejmé, že praktický přístup k realizaci se teprve hledá. Galerijní prostor, který byl dále v diskuzi také předmětem připomínek, zjevně práci kurátorů neulehčuje již jen tím, že vystavená díla staví do konfrontace s architekturou a bude těžké vystavit díla tak, aby se na ně mohla pozornost návštěvníka plně soustředit.
Z odborné veřejnosti z řady architektů zazněly vážné připomínky vlastnímu vnitřnímu prostoru navrhované galerie a obavy z možných negativních až klaustrofobických pocitů návštěvníků uvnitř budovy. Další připomínky byly k návrhu vstupního prostoru „náměstíčka“ a stranově orientovaného vstupu do budovy, který nepůsobí vůči návštěvníkům vstřícně a celou budovu spíše uzavírá, než aby ji otevíral a zval ke vstupu.
Co lze hodnotit pozitivně je skutečnost, že se diskuze uskutečnila, zaznamenala a že záznam byl zveřejněn. Jestli diskuze bude mít nějaký význam pro autory celého záměru je otázkou. Možná pomůže zlepšit některá dílčí řešení. Bohužel zásadnější změny a nápravu vad, které vycházejí ze samotné koncepce architektonického návrhu, nelze očekávat.
Záznam diskuze můžete shlédnout na následujícím videu.